Den #29

13.8. - pondělí

Ráno se nám podaří najít autobus, do kterého se dá vlézt a taky v něm zůstat. Odjíždí totálně narvaný, přebytečná část lidí ale naštěstí vystupuje poměrně brzy. Cesta je neuvěřitelně nudná, nějak se mi nechce moc spát. Hrajeme alespoň kostky, zabíjíme čas, jak se dá.

Vystupujeme v Sokoči a následuje krátká občerstvovací pirohová pauza. Sokoč je tradiční křižovatka, a tak jsou pravidelné linky sladěny tak, aby zde slušně navazovaly. Během pár minut se nám proto podaří se nalodit do autobusu směrem na Okťabrskij (bývalé rybářské městečko na západě u pobřeží Ochotského moře), kde se chceme podívat na "rybálku". Na místo dojedeme kolem sedmé večer. Je to tu skutečně nevlídné a hlavně to nevypadá, že bychom měli kde bydlet, město (spíš jeho trosky) je rozlehlé a lidé jsou tu jak pod vlivem sedativ, bojí se cokoli za sebe říct.

Přece jen pár aktivnějších jich tu je a tak kolem půl deváté najdeme v jednom krámku ženskou, která nakonec prohlásí, že by o něčem věděla. Vede nás do opuštěného bytu, od kterého má klíče a který nám bezúplatně zapůjčí. Jsme tím zcela nadšený, místy funguje elektřina a teče tu i voda, takže se dá kbelíkem spláchnout záchod. Přepych. Už za tmy se vypravíme k stanici pohraničníků, protože nás tady všichni lidi upozorňovali, že když se neohlásíme, tak nás zabásnou. Voják na dvoře si jen zběžně prohlédne naše pasy a po domluvě s velitelem řekne, že máme přijít zítra ráno. Nic zlého netuše jdeme spát.