Den #28

12.8. - neděle

I tento den uplývá v nicnedělání, které už ale začíná být otravné. Slavnostní program pokračuje, dnes už jsou ale vystoupení jen odvar, navíc jsou na pódiu neustále nějací řečníci, kteří dávají dary místnímu starostovi a plácají u toho hrozné nesmysly. Kamčaťané by hrozně rádi, kdyby konečně něco z té nádhery kolem sebe dokázali v rámci turizmu využít. Takže o tom neustále hovoří, prohlašují ve shodě s reklamními letáky, že Esso je Švýcarsko Ruska a podobné hlody. Že bych tady ale někde narazil na nějakou podporu turistického ruchu to teda ne (naštěstí pro nás). O téhle slavnosti jsme slyšeli, že hotely už jsou dávno vyprodané cizincům, že tu bude hlava na hlavě. Dá se říct, že je to pravda, Esso je plné, ale převážně domácími, maximálně jsou tu evropští Rusové, mimo nás už pak jen německá výprava z nějaký konference v Petropavlovsku a maximálně deset dalších cizinců.

Nakonec nás to řečnění omrzí a vracíme se k chatce. Podaří se mi v kanceláři získat příslib (nikoli lístek), že se šesti Čechy zítra počítá ráno do posilového autobusu, takže část starostí odpadá. Abychom nějak vyplnili odpoledne a dostali se ze smrtící letargie, tak se rozhodneme vyrazit k bahenním termálním pramenům, které mají být kdesi za městem.

Po cestě nás ale zastaví policisté, musíme se legitimovat a oni nám přes veškeré námitky pasy zabaví a tvrdí, že jsme porušili nějaký zákon a že máme být v pět hodin na stanici. Od jednoho z nich zazní nějaký vtip o úplatcích. Dost naštvaní a trochu vyděšení se tam teda v daný čas vypravíme. Čekáme s podobně postiženými cizinci asi dvě hodiny. Pak se konečně dostaneme na řadu. S vyšetřujícím policistou vyjednáváme asi hodinu, nakonec ale akceptujeme jeho verzi a platíme směšnou pokutu v řádu čtyřiceti korun. Vše probíhá v podstatě legálně a hrozně byrokraticky.

Večer je velká diskotéka pod širým nebem(z nějakého důvodu je to nazváno Nacionálnoje guljanie - nic si z toho nedělejte, že překlad diskotéce rozhodně neodpovídá J). Je tam celá místní vesnice; taky výprava Trans-Sibir jedné ruské skupinky, která sem dojela až z Chabarovska na motorkách (všechna čest) a tady si to slavení hodlá pořádně užít. Hovory o Jawě slouží jako úžasné pojítko. Je legrační, že akce probíhá v naprosto kompletním věkovém zastoupení, jsou tu malí haranti, trsají tu babičky, nikdo se ani trochu nestydí. My už máme vychytané největší ruské hity, takže to vše patřičně prožíváme. V rámci slavnosti probíhá soutěž o přednesení nejlepší zdravice (typicky ruská záležitost) a Ondra se rozvášní až k účasti a přednese srdceryvný proslov, který kupodivu nevyhraje. Asi se málo chytal za srdce a také to násobné opakování, jak má všechny rád, mu moc nešlo J. Večer se povede - je to adekvátní rozloučení s Essem. Na závěr si s Ondrou odneseme na památku z transformátorů dvě cedule s lebkou a nápisem: "Něvlezáj, ubjot!" (Už jsem viděl Ondrovu instalaci - lokace dveře od záchoda - a je to skutečně velice vkusné J).

Prostě super závěr pobytu v Essu.