Expediční deník

Den 1	Den 2	Den 3	Den 4	Den 5	Den 6	Den 7
Den 8	Den 9	Den 10	Den 11	Den 12	Den 13	Den 14
Den 15	Den 16	Den 17	Den 18	Den 19	Den 20	Den 21
Den 22	Den 23	Den 24	Den 25	Den 26	Den 27	Den 28
Den 29	Den 30	Den 31	Den 32	Den 33	Den 34	Den 35

Ne, to opravdu, ne. Nebudu vam lhát. Už při cestě letadlem proběhla diskuze, kdo všechno se chystá nějaký deníček psát. Oproti většině, která se o to chtěla přinejmenším pokusit, jsem jednoznačně věděl, že já teda nic psát nebudu. Měl jsem bohatě zkušeností z Egypta, kde jsem deník vedl a ač je to už pět let, tak jsem v sobě nenašel dost sil, abych dokončil posledních šest dnů. Psal jsem ho vytrvale, dokud to šlo, ale nějak jsem v sobě shledával, že mi prostě bere čas. Čas, který by se při takové cestě dal určitě využít mnohem zajímavěji. Psaní deníku je činnost, při které ke kraji, který je kolem vás, nevoníte, nežijete jím. Svým způsobem čenicháte jen kolem sebe a svého ega.

Ať si člověk namlouvá jak chce, že se za pár let bude za břicho popadat, nebo bude sentimentálně pobrekávat - deník je vytvoření minulosti, jejíž zrození zabraňuje zúčastnění se autentické přítomnosti. Místo, aby přirozená selekce zapomnění zanechala jen to, co je podstatné, a zbytek vytěsnila, je těch pár funkčních synapsí vašeho mozku používáno k ohryzávání tužky a zápisu nuancí přítomnosti. Je to sice dobré k sebeanalýze, v ní jsem ale letos svůj cíl neviděl.

Nakonec jsem samozřejmě neodolal a svůj deník napsal, byť opožděně, někdy v polovině září. Spočetl jsem posbírané fotky, prozkoumal zakoupené album a zjistil, že mi zbývá asi padesát volných okýnek 10x15. Spousta místa. Všechno jsem to v sobě nosil, přel se se sebou, co šlo udělat jinak a říkal si, kdy a jestli se tam ještě podívám. Těch padesát polí jsem zaplnil během dvou horečnatých, zatraceně dlouhých večerů. Slíbil jsem, že si nebudeme lhát - takže to, co máte před sebou, je soft verze. Uplynulo mezitím pár měsíců a část mého rozrušení opadla. A nechci, aby se na mě mí kamarádi nějak moc hněvali.

A než se začtete, tak ještě upozornění. Představené fotky pocházejí především od Pepy, který nafotil neuvěřitelné množství materiálu, takže bylo z čeho vybírat. Tam, kde jsme shledali, že by bylo vhodné ještě něco doplnit, či se nám to prostě zdálo hezčí, jsem umístil fotky od Ondry a Tomáše. Tomáš pak prokázal neskutečnou obětavost a všechny ty filmy naskenoval z negativů, vyhrál si z barvičkami a udělal z nich jpgéčka, která zde uvidíte. Patří mu za to obrovský dík. A třeba sem ještě někdy přidáme i fotky s pořádnou velikostí, který byste si mohli stahovat na tapety...

Úvodní stránka

Zúčastnění

Expediční deník

Kamčatské reálie

Mapy cesty

Další odkazy