Den #11

26.7. - čtvrtek

Po včerejší drsárně nás dnes čeká odměna - měli bychom snad najít teplé prameny. Prebrodíme zpět Opalu (už si na to věčné brodění zvykáme) a po chvíli pochodu po rozsáhlých lukách schováváme batohy do houští. Na lehko vyrážíme dál. Po cca kilometru a půl nacházíme cosi jako most přes řeku a vyjetou cestu. Končí v šábí, jsou tu jen označené a ohrazené studené prameny. To nás trochu mate, očekávali jsme cosi vydatnějšího a teplejšího.

Zkoušíme to ještě dál a za chvíli slyšíme jakési hlasy a přijdeme do tábora Rusů, zřejmě hydrologů. Říkají, že prameny jsou po té a té cestě asi jeden kilák. Jdeme tudy, ale vypadá to divně. Když už říkám, že jdeme asi špatně a kluci mě přesvědčují o další metry, tak narazíme na prameny. Jedná se o zahrazený tok, do kterého je přivedená trubka z teplého pramene. Takto upravená “vana” má výslednou teplotu 43°C, což je zpočátku k nesnesení. Na takovou teplotu si ale po chvíli zvyknete a je to ráj. Relaxujeme a pereme. Po obědě se zdviháme na zpáteční cestu. Jak docházíme k bagáži, zjišťujeme, že nás ta teplá voda úplně zničila, každý z nás má svaly totálně uvolněné, ochablé a tudíž nepoužitelné. Nikdo se netěší na to, že zase bude muset nahodit ten těžkej batoh.

Nicméně musíme dál, přes hřebínek ke střední Opale. Vypadá to z výchozího bodu jednoduše, ale v průvodci je, že cesta bude přes stláník, je to však prý nejrychlejší. Dosud jsme si nezvykli na to průvodci nedůvěřovat, protože nás to mělo jednoznačně varovat. Přechod hřebínku je běs a noční můra do budoucna. Strávíme v hustém porostu tři nebo čtyři hodiny a ujdeme tak dva až tři kilometry. Zcela nás to odrovná. Po cestě lezu na každý vyšší strom, abych určil další směr přes místy se nacházející volný loučky, ostatní vždycky mezitím dojdou. Hřebínek před námi pořád ustupuje. Když se na něj konečně vyšplháme, tak naštěstí nacházíme stezku, která nás dovede ke Střední Opale. Opět doufáme, že budeme moci věřit průvodci, ale jak si s Ondrou ověříme malým výšlapem, tak se cesta na naší straně ztrácí.

Přebrodíme a zabivakujeme. Pár se nás vydá hledat vodu, kterou najdeme mizernou asi po kilometru a půl, abychom potom zjistili, že Ondra našel pitný potůček sto metrů od tábora. Je pěkný večer, děláme opět ohýnek. Po dnešku se průchod stláníkem pro nás stal noční můrou, která nás bohužel bude dále pronásledovat po celém tomhle treku.