Den #9

24.7. - úterý

Probouzíme se do totální mlhy. To je dost nepříjemné, protože nás dnes čeká přechod bez výrazných orientačních bodů a tudíž náročnější na sledování terénu. Dlouho vysedáváme na místě, ale nakonec nezbývá než kolem jedenácté vyrazit po paměti podle toho, co jsem viděl včera. Naštěstí se mlha během hodiny začne trhat.

Cestou potkáváme další medvědí stopy a především další sviště. Pepa se proto zpočátku neustále zastavuje, aby nějakého reprezentanta vyfotografoval. Jak sami vidíte, tak se mu to docela podařilo. Ondra, ačkoli je vybaven plnou polní, se z legrace za jedním svištěm pustí přes sněhové pole. K překvapení obou zúčastněných i nás, kteří tuhle honičku pouze sledujeme, začne nebohého sviště dobíhat. Svišťovi se podaří z posledních sil dostat na pevný kámen, vidí ale, že teď už je s ním ámen. Zahnaný do kouta a zcela vyčerpaný se rozhodne k poslednímu zoufalému kroku, postaví se na zadní, vycení zuby a hodlá s tím velikánským zvířetem, co po něm jde, bojovat. Ondra okamžitě začne sahat po foťáku, který má na vrchu batohu. Svišťovi dojde, že poprava není akutní a začne zas utíkat, Ondra za ním, jenže teď už je svišť za moment v díře.

Celý den spočívá v přecházení nespočetných údolíček – jdeme bokem ke hřebeni a hlavnímu údolí, bokem kolem Gorelého směrem k hornímu toku řeky Opaly. Odpoledne se k ní dostaneme a začneme kopírovat její tok. Znamená to přecházení po sněhových mostech a kamenných polích. Ukáže se, že to je jeden z mnoha terénů, který Martinovi nesedí (v každým kroku je hrozně tuhej, nedokáže se tomuhle typu terénu přizpůsobit, bojí se pádu s těžkým batohem, tím zcela toporní, a o to víc se vysiluje). Nezbude proto než ukončit pochodovou část dne trochu dříve. Najdeme krásné místo cca 20 výškových metrů nad řekou, nad prudkým bočním svahem, kolem protéká potok, který kaskádovitě spadá do řeky. Část nás se jde koupat dolů k řece, část je trochu pomalejší, tak nás po chvíli vystřídá. Jak se tak už zpátky nahoře utíráme, tak si kdosi všimne, že na řece v zátočině nad "koupalištěm" je medvěd. On zatím nevidí ty koupající se a oni samozřejmě nemají ani tuchy o něm. Řveme na ně, ať se pakujou nahoru. Kluci sice vůbec neslyší, cože se to děje, ale pochopí, že asi neděláme povyk a všechna ta gesta kvůli komárům a metelí nahoru. Méďa nás taky uslyší a zmizí ve stláníku zarůstajícímu protější svah. Ve vzrušené náladě jdeme spát, předtím pro jistotu všechny voňavé potraviny zahrabáváme do sněhu.