Den #8 - první polovina

23.7. - pondělí

Cestou na Mutnovku Ráno pohodíme batohy do houští a sbalení pouze na lehko vyrážíme směrem na Mutnovskou sopku, která pokračuje v narůstajícím vývinu plynů. Náš průvodce je v popisu cesty nejasný. Rozhodujeme se proto pro vizuální orientaci a cestu podél a nad levou stranou kaňonu Opasného, vedoucího z kráteru, směrem k okraji kráteru (přes 2300 metrů nad mořem). Podle všeho má být dno kaňonu zaledněno a vzhledem k teplému počasí nevíme, jestli nás tam nečekají trhliny.

Kaňon Opásnyj - dolní část Vodopád v kaňonu Při překračování kaňonu narážíme na úžasný x-metrový vodopád. Překvapeni se chvíli rozkoukáváme a fotografujeme, zároveň zkoušíme najít místo pro přechod potoku, tak tři až pět metrů širokého a hodně, hodně dravého. Ten právě že končí oním nádherným a vysokým vodopádem. Jako naschvál bude tohle jediný den, kdy opravdu potřebujeme lano - to jsme ale neprozřetelně nechali u batohů. Nakonec z nezbytí přecházíme potok po sněhovém mostíku, se sevřenými půlkami, protože se nezdá příliš pevný. Kluci, kteří sem přijedou o deset dnů později, už žádný mostík nenajdou.

Tomáš pózuje před sirnými balvany Další stoupání si užívám stranou od zbytku skupiny. Jsou ve výstupu trochu pomalejší (zřejmě malinko zdrchaný po včerejšku) a nechce se jim kopírovat delší a zajímavější trasu kolem kaňonu. Při postupu nahoru nacházím první úlomky síry - a to je jen předzvěst toho, Rychlé jídlo v dýmu co nás čeká. Nahoře jsme svědky fascinující podívané na celý kráter. I na jeho hraně, kde jsme teď my a která ostře spadá do kráteru, jsou osamělé sirné průduchy. Kráter je samozřejmě mnohem silnější zdroj, valí se z něj obrovská mračna dusivého kouře a v určitých momentech se ani tady nahoře skoro nedá dýchat. Platí tendence ze včerejška a výrony plynů jsou stále vydatnější.

Zde se rodí dým Pohled do kráteru Seshora vidíme, že skupina Francouzů ze včerejška, jejíž postup jsme během dopoledne z povzdálí sledovali, prošla přímo po dnu kaňonu souběžně s námi. Nyní se pohybuje v začátku kráteru (cca o 350 metrů níž). To nedá pokoj klukům, chtějí to taky vidět. Martin je však totálně grogy, a proto se Peťa rozhodne ho doprovodit k batohům s tím, že si takové dobrodrůžo klidně nechá ujít. Já, ačkoli jsem původně silně proti, se tímhle krajně nejistým podnikem nechám zlákat, a tak se všichni začneme pomalu spouštět dolů.

Druhá polovina dne