Den #21

5.8. - neděle

Ráno zabalíme a jdeme za Andrejem. Bydlí s dítětem a velice hezkou domorodou ženou na kraji vesnice. Na dvorku má několik aut v různém stavu rozpadu a nyní stále ještě chystá svůj stroj do bojových podmínek. V jedenáct je připraven s tím, že vytvořil na korbě svého traktoru provizorní sedačky a nám se na ně podaří na korbu nasáčkovat. Jsme tam pěkně zmáčknutý. Vyrážíme. Cesta bude trvat až do osmi hodin do večera, celkem je to sedmdesát kilometrů po všelijakém terénu. Jsme rádi, že to nemusíme jít, ale z tohohle zase hrozně bolí zadky a tuhnou nohy, takže se musíme občerstvovat z nakoupených vodek.

Tolbačiky v roce sedmdesát pět vybuchly a v práci pokračovaly ještě rok a půl. Krajina je v jižním směru dosud celá pokrytá mohutnou vrstvou černého prašného tufu, stromy jsou cca do sto kilometrů jen nízké, mladé, ze všeho staršího zůstávají jen holé kmeny a my se můžeme jen dohadovat, jestli je zabil přímo výbuch, nebo je prostě udusil snášející se prach. Když se dostaneme až na tuf, někdo z nás upozorní ostatní - mezi vrstvami mraků, které dnes všude kryjí oblohu, se občas v neuvěřitelné výšce rýsuje osamělý vrcholek Ostrého Tolbačiku. Snad právě to, že je vidět jen jeho špička, působí na nás optickým klamem a násobí výšku hory. Napřimují se nám chloupky po těle, je to výzva, je to přivítání...

Andrej nás vysadí před horskou chatou. Ani po nějakém tom dohadování s ním se nám nepodaří s ním smluvit, že by nás případně na zpáteční cestě opět vyzvedl. Chce za to trochu příliš a ani nedokáže garantovat, že dohodu naplní. Místní chatu anektoval ruský průvodce, má tam nějaké cizince a je neuvěřitelně nepřátelský. Proti němu zde hrdinně bojuje výprava čtrnácti českých trempíků středního a vyššího věku, fajn lidi. Vykládají, že přiletěli před čtyřmi dny, pak se hned vypravili sem a už tři dny tady trčí a doufají, že bude jiné počasí než doposud trvající déšť a mlha. Je docela zima, velký vítr, tak se vypravíme do skalisek za táborem, protože nemáme chuť se s Rusákem dohadovat. Domluvíme se, že vzhledem k počasí pravděpodobně (pokud nebude v šest ráno super počasí) využijeme příští den pouze k posunu co nejvýš pod Ploský Tolbačik a výstup necháme až na další den. HáCéčka jsou vůči tomuto plánu skeptická a chtěla by přímo na vrchol vyrazit co nejdříve.