Den #13

28.7. - sobota

Ráno opět vstáváme do mlhy. Jdu na hřeben obhlídnout situaci a v dohledu to vypadá, že by dneska měla být cesta jednodušší. Když vyjdeme, tak se to potvrdí, jediný problém představuje silná rosa, která díky vyšší trávě zateče skoro všude. Sejdeme na plato Tolmačevského jezera, které je dosud ještě v dálce. Podél přítoků k němu směřujeme po levé straně plošiny. Hodně se povídá, v tom najednou my jdoucí vepředu zůstaneme v úžasu stát, protože z koryta řeky, sotva 50 metrů před námi se vynoří medvěd, chvilku nás kriticky hodnotí a po zaváhání se klidí z cesty. Později uvidíme v dálce ještě dva jiné exempláře. V momentu, který se nám zdá podle mapy přiměřený, začneme plato přecházet k jeho severní straně. Cílem je vyhnout se močálům, které by měly být v jeho prostředku. Víme, že někde během tohoto přechodu mají téct dva větší přítoky, v té rovině se ale nedá nic moc vypátrat, dokud na ně přímo nenarazíme. První z přítoků najdeme docela rychle, zjistíme ale, že přechod bude kritický. Jsme ve snadno erodujících naplaveninách, břehy padají pod 50° do vody a hloubka se sice nedá odhadnout, ale na brodění to zcela určitě není. Tenhle první přítok se nám podaří ještě s jistou časovou ztrátou obejít.

Na druhé straně si najdeme místo na koupání a oběd - udělalo se nyní velice slunečno a cítíme se po včerejšku zralí na malé uklidnění. Ke konci oběda se najednou rychle zatáhne, my začneme balit a v tom už kape. Naštěstí déšť vydrží jen půlhodinu. Zatím vyrážíme hledat druhý brod. Zde se situace komplikuje, nedaří se najít žádné vhodné místo, je tu šílené množství přítoků a ramen, a my kličkujeme snad dvě hodiny na platu dva krát tři kilometry. Seshora musíme vypadat jak pokusné myši v bludišti. Když se nám konečně podaří se propracovat k protějším svahům, zaútočí na nás zběsile komáři. Vůbec nic na ně nezabírá, místní sorta je nevídaně agresívní, lezou vám do nosu, do očí, do pusy, propíchnou všechno. Abychom se jich zbavili, tak se ženeme do kopců a doufáme, že to s námi nevystoupají. Pod hřebenem najdeme nádherné místo na bivak, ale kvůli přebytku komárů se hned po jídle rychle klidíme do stanů.