Dnes je na programu lítání po Petropavlovsku, hledání plynových bomb, či
adekvátního benzínového vařiče. Přestože sortiment je tu docela široký a nad lecčíms můžeme
i žasnout, tak plynové bomby použitelné ať už na Colemana, Gaza nebo Vara nejsou.
Na šestém a sedmém kilometru jsou takzvané bázy, v podstatě se jedná o tržiště s velice
širokým sortimentem. Obzvláště to na osmém je pěkně slumovité a když se tam budeme v některý
další den brzo ráno vypravovat, když se jednotlivé oprýskané garáže teprve otevírají, kolem
je bordel, všudypřítomná barva rzi, tak se člověk necítí nijak volně. Ale nemám pocit, že
by tam hrozilo reálné nebezpečí, je to přece jen tržiště zabydlené lidmi.
Po další návštěvě Putnika
si zajdeme s místní smetánkou a různými romantiky do zátoky pokoukat na moře a dáváme si
první šašlik (a pivo). Na místo srazu dorazí i Tomáš s Pepou a vypráví, jak byli na kopci
nad zátokou a že jsou tam moc hezké výhledy. S Ondrou a Peťou si to nechceme nechat ujít, a
tak na tuto místní dominantu také vylezeme. Potkáváme památník upomínající na Beringovu
výpravu a několik nakašírovaných děl střežících ústí zátoky. Cestou probíráme ruskou
historii a Ondrovu cestu po Indii.
Večer okoukáváme za hotelem Avačinskou a
Korjackou sopku a místní vojenské letiště. Soldátů je tu všude plno, zjišťujeme, že náš
hotel je vlastně vojenská ubytovna. Ne že by to někomu vadilo.
