Den #25

9.8. - čtvrtek

Sedimentační nádrž je úspěšná tak na půl, vodu ale už v tomhle stavu pijeme. Když vyjdeme, čeká nás nejprve velké množství vodních toků, které je třeba překročit. Většinou jsou opět ledovcového původu, a tak jsou ráno málo vydatné. I tak pro Martina představují obtížně řešitelný problém. Přebíhá po břehu v rozsahu asi padesáti metrů sem tam, zvažuje kudy dál, aby se nemusel zouvat. Jeho chování je sice po ránu zábavné, ale přece jen to trvá. Když ho sledujeme asi pět minut a pokřikujeme na něj, aby už teda šel, tak se rozhodne pro vhodnou lokalitu k přeskoku a bohužel hupsne do vody. Přirozeně je naštvanej do nejvyšší míry, co na to ale můžem říct...

Dnes je opět nádherný den, jdeme docela zostra, ale i tak nám s Ondrou zbude nějaký ten čas na vykoupání v jezírku s velice romantickým výhledem. Míříme dál, na západní okraj Tolbačinského plata. Časem se navážeme na koleje vyjeté expedičními vozidly, což Peťa kvituje s potěšením, cesta, která neohrožuje jeho kotník, se mu okamžitě zalíbí a on nasadí ostré tempo. Obědváme někdy kolem třetí, pak se alespoň hodinu jen tak na Adama povalujeme na sluníčku. Je to úplné uvolnění, tu fotku tady ale prezentovat raději nebudu.

Je po čtvrté, rozhodneme se pokračovat dnes dál a ujít alespoň kousek čtyřicet kilometrů dlouhého úseku ke Kozyrevsku. Má to být celkem nuda, tak ať máme raději už kus za sebou. Rychle sestupujeme a zjišťujeme, že nás mapa ohavně zklamala. Nikde v dosahu se nedaří nalézt pitnou (ani jakoukoli) vodu. Se zásobami jsme na tom špatně a víme, že potom v dolní části už voda nemá být vůbec. Domluvíme se proto, že když voda nebude, budeme se snažit jít přímo na Kozyrevsk, bez zastávky. Máme za sebou docela hodně kilometrů, takže jsme k večeru přece jen dost unavení. Máme ale ohromné štěstí, s Peťou na cestě objevíme sběrače borůvek z Ključe, kteří se právě chystají odjet. Auta mají sice plný, ale dají nám vodu a zavařené nakládané lososy. Jsou hrozně příjemný, pořád něco nabízejí. Jsme hrozně rádi, že jsme je potkali, jednak nás slušně zásobili vodou a jednak jsou lososi podomácku opravdu bašta. Rovnou bivakujeme. HáCéčka se chtějí nadále držet vlastního programu a odpojí se, že ještě alespoň kousíček ujdou.