16.7. - pondělí
Dáváme si na rozloučenou pizzu a po zkusmém zvážení naší bagáže u nás ve škole vyrážíme na letiště. Začínáme slušně – zabaví mi benzínový vařič, že prý je z něj cítit benzín. Odlétáme tedy pouze se dvěma dalšíma, což radosti nepřidá, a já si navíc do poslední chvíle nejsem jistý, že mi nalodili i batoh, který tím pádem podléhá jinému režimu. Přistání v Petrohradu má velice blízko k tortuře. Pilot se s vyrovnáváním tlaku v kabině nijak nepáře a tak ve křeslech sedíme jak u zubaře, leje z nás pot a ptáme se sami sebe, kde je ten limit, po kterém člověk začíná krvácet z uší. Jsme ubytovaní v hotelu kousek od letiště, spolu s partou plynařů, kteří na Kamčatce staví plynovod. Když se ubytujeme, tak začne silná letní bouřka, práská to všude kolem, a tak z noční výpravy do města sejde – domluvíme brzký budíček, ať zítra něco stihneme.
|
|
|
|
|
|